- 7/1/2025
www.Dokumenty.TV
Category
🎥
Short filmTranscript
00:00Dům barikádníků
00:30Samozřejmě, že jsme i let a předtím tady vystupovali, ale to nebylo pravidelné.
00:36Teď je to taková naše domácí, domovská scéna, kde si sami plánujeme termíny, kdy tady hrajeme a tak dále.
00:46Babička měla hospodu na Pangráci, tam se scházely každej den jiná parta.
00:54Byly to spolky, no a já vždycky chtěli, abych zaspíval nějakou písničku a dávali mi korunky za to a já jsem si nebral ty korunky.
01:04Jsem se styděl nějak a babička s maminkou říkali, ten náš kluk je blbej, on si ty peníze nebere od nich a to.
01:13No a nakonec jsem skončil jako muzikant, který zpívá a hraje za peníze.
01:18Vzpomínám si, to byl rok 1944, když jsem ještě s tátou a ze strejdou, šel tehda, se tomu říkalo výlet, ke Svatojánským proudům.
01:34Končili někdy tak asi pět kilometrů před Čechovicema, no takže my jsme, vlastně to byl můj první kontakt s osadou Stracenka,
01:48protože ta vlastně byla u konce těch Svatojánských proudů, kde jsme šli, takže to jsem vlastně poprvé viděl osadu Stracenka v tom roce 1944.
02:04Ty jsi napsal ten zvětšený program?
02:08Jo, jo, jo, jo.
02:09Takhle jsme si tu berličku udělali.
02:12Jo.
02:13A ten máš jednou nebo?
02:15Ten mám jednou pro vás a my všichni ostatní máme.
02:18Jo, čili ten můžeme mít my tam mezi sebou, Třebický je to.
02:23A my tady máme ještě jak ten.
02:25Jo.
02:26Nechám to teďka ještě u tebe, protože teď jdou Brňáci, aby nám nespívali písničky.
02:33Babička měla tu hospodu, tam byl kluk, měli partu, která se jmenovala Loupežníci.
02:42Řekli našim, aby mi naši pustili s nima, tak řekli, že jedeme k tetě na chatu, což byla výmluva jenom.
02:54Jeli jsme po Čirák na Čundr a přijížděli jsme Luka pod Medníkem.
03:02Tam měl ranč, jmenoval se rad.
03:06A u toho ranče zatáčel ten vlak a jel hodně pomalu.
03:11A teď ty kluci říkali výsadek.
03:13A po břiše skákali z toho vlaku a skutáleli se tím příkopem dolů.
03:19To byl můj první Čundr na Medník, Luka pod Medníkem.
03:24Pak už jsem jezdil s mladšíma klukama, s kterými jsme sedali dohromady a s kterými jsme hlavně zpívali.
03:32Protože k tomu jsem tíhnul už nějak od mládí k tomu zpěvu.
03:38No tak jsme si vlastně založili takovouhle partu zpívací a jezdili.
03:45Zvali nás už jako mladé kluky, nás zvali do různých osad, kde se dělaly potlachy.
03:53Tam se mi líbily ty programy, které se dělaly zpívací.
03:59A to byly ty moje začátky, jak jsem se dostal k této tramské muzice a k tomu skupinovému zpívání a hraní na kyta.
04:10Každý večer po hradě já koně nechávám, v zanedbaný za hradě svou milou čekávám.
04:17Vlajde-li, oune-li, je to nikam má, kuchyni se otáčí a milování znám.
04:33Koncem 50. let, začátkem 60. se celkově začalo trošku uvolňovat takovýto dusnost, kdy se nesmělo nic.
04:45Ty tramské písničky nesměly ani do rády.
04:49A když začínaly ty 60. roky, tak se zase začínalo smět.
04:55Takže se začaly dělat jak ve velkých sálech, tím začaly i ty příležitosti,
05:01že se začala smět scházet větší společnost v těch sálech a i v těch kulturních akcích.
05:09A tím vlastně narůstala i taková naše popularita, protože jsme se dostávali do větší a větší společnosti, kde se dělali tyhle různý kulturní akce.
05:25A my jsme se nemenovali, furt jsme říkali Trio Hacker Morava Turek.
05:31A v Lucerně se konala akce, která se jmenovala Dvanáct nových táboráků, což bylo dvanáct písniček současně složených,
05:45jinak se tam zpívaly většinou tradiční trémský písničky ze starších dob.
05:50Požadověk byl, že nemůže tam být na plagátech Hacker Morava Turek, že tam musí být název.
05:58No a my jsme seděli na slezině KTO v Rigrových sadech, kde jsme se domlouvali, jak bychom se měli jmenovat.
06:10Každej z nás tří řekl vždycky nějaký název a druhý dva řekli, že to je blbý.
06:16Až můj strejda, což byl zástupce šerifa Krejčího, tak ty pozorovali to naše vybírání toho názvu a řekli,
06:29no tak si vemte název KTO, což bylo tohleto společenství, který shodou okolností taky vzniklo v tomto roce 1963.
06:39A ten název KTO kamarádi táborových ohňů jsme teda pojali za svůj a dostali jsme k tomu posvěcení
06:51týhletý rodný společnosti kamarádů táborových ohňů, kde se scházeli Trumpové ze všech možných různých osad, který byly kolem Prahy.
07:02Pánové, jste připraveni? Jste připraveni na všechno? Ne? To se ukáže. Uvíjíme.
07:09Velký kolok, lopatka řík, na zádi ho má. Veliká cíkoví jsou vedle světla.
07:24Zádi ho má. Muziku znám na jinež vždycky samý žekne svý. U zádu se páteli ránači, bílej košilí.
07:39Od toho roku 1963 jsme začali fungovat jako KTO. Byli jsme původně trio KTO, jména už jsem říkal Haker Morava Turek.
07:53Franta Turek byl skvělej benžista, hrál, ale hrál benžo swingový takový, na to malý benžo.
08:01Tomu se říká uke benžo, jako ukulele benžo. Do té doby jsme zpívali písničky toho Jardy Motla a těchto našich starých kamarádů.
08:15A pak někdy kolem roku 65, byl to můj starý kamarád už ze začátku tramských okamžiků, co jsem začal jezdit na Trampy.
08:31Měl přes díku George, takže se mu říkalo George Falada. A to byl člověk, který skládal texty většinou k americkým a nebo australským písničkám.
08:46Jeho nejslavnější text byl na písničku Buráky. To zná každý všude tu písničku Buráky.
08:59Tak jsme na Hajnovce, kde jsme měli večery, kde bylo narváno.
09:04Buráky se zpívaly jako taková protiruská hymna.
09:12Protože tam se chodit do války, je lepší doma sedět a louskat Buráky, tak se zpívalo, ale mlátit Rusáky se tam zpívalo.
09:28Ale ten George Falada, když jsme se stali vlastně tou ruskou guberníí tady, tak emigroval do Kanady, do Toronto.
09:38Ale my jsme ty jeho písničky, který on nám dělal jako náš člen, tak jsme zpívali dál.
09:45No a tím se stalo, že v roce 72 nás zakázali jako KT, protože jsme zpívali tyhle písničky toho George Falady,
09:57který nám je skládal.
10:00Já jsem si říkal, no co kdybych to udělal jako Johnny Cash?
10:04Třeba jako, jak by ten tu Polku zpíval.
10:08Tak si prosím rád, buďte tak od ní.
10:11A myslíte si, že jsem Johnny Cash.
10:13Opravdu.
10:14My si to šímají.
10:15Tak.
10:16Jsem od Lidota, Mír Bourová.
10:26Pardon, jsem je velmi vypakláhlá hlava.
10:31a Harley Davison, this is Czech song, já budu spět česky.
10:42Já jsem z malé vesnice, blízko Bohu Roma.
10:48Jsem vdovec a tak žiju sám, fakt, nekecám.
10:54Mám kouzu a slý zlé pice a starou motorku.
10:59Každý ráno jim projíždím pod mor.
11:11My jsme se znali s Valdou už z 50. let, protože už když Valdá začal v Praze,
11:20tak my jsme se scházeli s Láďou Moravou proti Masarykově.
11:24Tehle se ta ulice nemenovala Jana Masaryka.
11:29Tam měla velikánskej byt moje sestřenice.
11:32A tam jsme se scházeli a muzicírovali jsme.
11:35A chodil tam Valda taky.
11:38A takže od tamtať už jsme se s Valdou znali.
11:41Pak jsme zpívali jako trio v Lucerně.
11:44Na nějakém pořadu, kde Valda zpíval s velkým, nevím, jestli to byl televizní nebo rozhlasový orchestr.
11:52Valda měl být na Václaváku.
11:56A říkal, pojďte na pivo ke mně.
11:59A tak jsme vlastně přešli z týlu Cermin Šichmu naproti, jak byl Vaňha rybárna,
12:05tak tam vedle Valda měl být nahoře až v posledním patře.
12:10Takže tak jsme u Valdi hráli a zpívali.
12:17A Valda miloval to banjo, takže chtěl slyšet hlavně Frantu Turka, jak hraje na to banjo a tak.
12:25Františka jsem poprvé viděla v takový jako dost blbý pro mě situaci, byla jsem nemocná.
12:32Valdemar něco někde točil.
12:34Pak šli na pivo, pak zjistil, že v Lucerně hledou kluci KTO, tak se na ně šel podívat.
12:40A nenapadlo ho nic lepšího, než po představení je vzal k nám domů na Václava.
12:46Já tam v nemoci ležela a vlítla tam smečka, teda byly jenom tři tenkrát.
12:54Byl to Franta Hacker, Láďa Morava a Franta Turek.
12:58A to bylo to slavný trio základ KTO.
13:02A tam vznikl vlastně ten nápad, že bychom měli něco dát dohromady.
13:07Pak jsme s nima jednou zahostovali, pak jsme hráli s Valdou.
13:12Valdemar říkal, ať to odehrajou, my uděláme jenom půlku napřed hosty, pak půlku.
13:18A pak už jsme hráli pořád a to trvalo 35 let.
13:21První LPčko KTO jsme natočili v roce 1971.
13:28A manželka toho našeho textaře, toho Ronalda Krause, tak jeho manželka dělala v podatelně na americký ambasádě.
13:37Tak ho tou jejich kurírní cestou poslala do Nešvilu.
13:44Na to konto přišlo pozvání z Nešvilu od ředitelky.
13:50Ta poslala pozvání pro KTO na tu americkou ambasádu.
13:55Někdo z té americké ambasády to osobně přinesl řediteli Prago koncertu Hrabalovi, doktor Hrabal.
14:06Takže se to pozvání nemohlo ztratit.
14:10Ten ředitel měl Valdu rád.
14:13I když Vald byl trošku takovej odpůrcem, ale měli ho rádi.
14:21Takže mě vzal k tomu řediteli Hrabalovi.
14:28On řekl, já vás tam pustím, ale napřed musíte udělat hodně koncertů v Sovětském svazu.
14:33Já jsem říkal, kolik je to hodně? A on říkal, sto.
14:36Hráli jsme v Lucerně.
14:39A my jsme nevěděli, že tam je zástupci z Kremlu, z ruského GOS koncertu.
14:45A pozvali pozvání do toho Ruska.
14:51A tam jsme vlastně udělali dokonce 108 těch koncertů.
14:57Takže jsme se vrátili a dostali jsme to povolení jet do Ameriky.
15:02První doje do Ameriky byl jumbo jetem, takže jsme koukali, co všechno se taky dá do toho vzduchu dostat a dokonce, že to i letí.
15:16Takže tam se smělo ještě tenkrát kouřit a nejen kouřit, tam se taky smělo pít, což málem nedopadlo nejlíp, ale nakonec jsme to ustáli.
15:27No a pak, když jsme tam přijeli, tak už jsme byli jako v Jiříkově vidění.
15:32Ale dozvěděli se to krajani, že jedeme do Ameriky.
15:37Takže vlastně většina těch krajanů, který tam utekli v 68. a po 68., to byla první česká návštěva pro ně.
15:50Tak než jsme dojeli do Nešvilu, tak jsme přistáli v New Yorku.
15:56My jsme vůbec nevěděli, jestli budeme spát v Příkopu někde, my jsme se domlouvali s letuškama.
16:03V tom letadle, jestli smíme přespat u nich na chodbě někde, kde oni byli v tom nějakém hotelu, oni nám řekli, že jo.
16:11Jenže Petlička, ještě druhej se jmenoval Andrej Pončič, a ty pro nás přijeli dvouma Amerikama tam, naložili nás a odvezli nás za hotelu, který byl hned vedle Empireu.
16:23Takže všechno úplně jinak. My jsme mysleli, že budeme spát na chodbě někde na lavičkách a spali jsme v hotelu vedle toho Empireu.
16:35A sotva jsme si tam sedli a začali nalývat tu visku, tak zazvonil telefon a Láďa Morava, který byl vždycky prostě nejrychlejší ve všech možných reakcích,
16:49v pohybě rychlejší než mozek. Takže vzal ten telefon a říkal sekretariat KTO po bočka New York.
16:59A tam se ozvalo Česky. My jsme se dozvěděli, že jste tady s Valdou Matuškou a musíte přijet k nám na Floridu a tak.
17:09Takže hned jsme dostali pozvání k krajanům, jedno do Chicago a kde byla velká taky krajanská společnost.
17:20Takže jak v tom Chicago, tak na té Floridě jsme se setkali s Čechama.
17:28Měli jsme nařízeno, že s nima můžeme mluvit tam v tom místě toho vystoupení,
17:34ale nesmíme s nima chodit někam do soukromí a tak dále.
17:37No a jak jsme tam přijeli, za náma přišel kluk a říkal, který z vás je Fýzl?
17:46A já jsem říkal ty, tomu Čecho-Američanovi.
17:50A on říkal, jak to myslíš? Já jsem říkal, jak to myslíš ty?
17:53Myslíš, že budou někoho platit další krk, které to mají tady u vás?
17:57Aby mohl přijet za nemocnou tetičkou nebo babičkou nebo mámu, tak musí udělat nějakou službu.
18:05Tak to myslím.
18:07Což tak bylo opravdu.
18:10A my jsme opravdu s sebou neměli žádný dozor.
18:13Oni nepotřebali, oni měli všude svoje lidi.
18:16To prostě na těchto místech.
18:19No a to jsme dostali teda poučení poskytnout nějaký rozhovor jenom do oficiálního tisku, ne nějakého krajanského nebo tak.
18:28No samozřejmě, že hned v krajanském tisku vyšlo. Tentokrát k nám přijeli z Prahy ostríhoši, protože si tady půjčili auta a jedou po celé Americe na místa, kde my jsme se za sedm let neodváželi tam jet.
18:45A to tam psali v tom krajanském tisku. Takže hned stejně se to nedodrželo. Tak asi šest týdnů jsme tam byli. Docela dost, aby jsme projeli celou Ameriku.
19:00Tak jdeme?
19:01Jo.
19:02Má to svoje výhody. Míte chajdu úhody. Dneska se to všeho obecně říká. Přijde ale potopa. No udělá to pochopa. Zájemníka má nebo štíka.
19:21Já jsem ještě tohleto. Jen tak lehce nejde to. Rybám svoje lépe tělo dám. Vzal jsem rozum do hrsti a pohladil jej po srsti. Tak jsem lehce přišel na nápad.
19:38Jednou mám dílenko chajdu nad vodě. Postavil, položil jsem si na dno do lodě. Jako nějakej plavčík se doulám světem. Kde zakotvím to nechám na hodě.
19:55Tak jdeme hrát. Přišla naše hodinka.
20:00Přišla naše hodně. Přišla naše hodně. Přišla naše hodně.
20:11No potom v roce 77 jednou ráno mi volala sekretářka ředitele Prago koncertu.
20:22Hravala, že máme hned se dostavit k ředitelovi na poradu.
20:29Valda Matuška v té době byl v západním Německu. Takže já jsem tam byl sám za kapelu.
20:38Zábavný žáner sešel v divadle hudby. A tam v tom divadle hudby já jsem dostal na starosti ty prezenční listiny.
20:47Takže jak přicházeli všichni, tak se u mě podepisovali na ty prezenční listiny.
20:58Já se vzpomínám na pana Karla Vlacha, který přišel k té prezenče.
21:05A Karel Vlach vždycky, když mluvil s někým, tak onykal.
21:11Ke mně přišel k té prezenčce a říkal, tak co pan Haker, daj párek, daj párek.
21:17A jsem říkal, ty jsou lakomí, asi párek nebude si myslím.
21:21A tak se u mě podepsal taky. Jedinej, kdo tam není podepsanej na těch listinách jsem já.
21:26Protože, nevím, nějak mi to nenapadlo si to obrátit z hůru nohama a podepsat.
21:34Když jsem to dával čem podepsat, tak já podepsanej nejsem.
21:38Ale neříkám to proto, abych se choval jako hrdina, ale bylo to tohle nedopatření, proč jsem to nepodepsal.
21:47Zajímavé je to, že teď po těch letech si vzpomínají různý muzikanti na to, jak na tom byli.
21:59A třeba Eva Pilarová říkala, když se to rozcházelo, že to podepisovala potom a tak.
22:08Což vůbec není pravda, protože to podepisovali jako prezenční listinu před tím jednáním.
22:14No tak já teda prohlašuju, že jsem já byl ten, který dělal tu prezentaci,
22:22že na těch listinách nebylo napsaného vůbec nic jiného než prezenční listina.
22:28A to, že potom dodali nějaké prohlášení proti chartě a že z toho udělali antichartu,
22:36tak to byla čistě udělaná už dodatečně prostě akce těch aparátníků,
22:46ale s tím ty přítomní umělci neměli nic společného, žádnou antichartu nepodepisovali,
22:52ani nezaznělo slovo anticharta na tom sezení.
22:57Vůbec nic o chartě jsme nevěděli v té době, protože to nikdo nezveřejnil.
23:03To se stalo a nikdo to nevěděl. Dneska po létech z toho je takováhle
23:09politická záležitost, kauza, která vlastně nebyla.
23:17Tak já to odhaduji s Frantou Akrem se znám asi 60 let. To je dost.
23:23Já jsem hrál původně Dixillen na banjo a vtedy jsem si tam moc nezahrál.
23:28Člověk pořád hraje jenom doprovody dechařům a málo když se banjo dostane k nějakému solíčku
23:33a já měl takovou cížá dost holistickou, tak jsem začal chodit mezi trampy.
23:39A chodil jsem na jejich saluny, tam jsem vždycky hrál jako vložka,
23:43jako zpěstření, které tenkrát moc na banjo nikdo nehrál.
23:47Hrál i na pětistruny, ale ne takový to mojeplektrum nebo tenor banjo,
23:52tak když jsem hrál zpočátku.
23:54No a tam jsem se zřejmě poprvé viděl s Frantou, kteří tam jezdili s tryem KTO.
23:58To byl Franta Vakr, Hládňa Morava a Franta Turek.
24:04Franta Turek byl nějaký nespoledivej, tak ho vyhodili a vzali místo v něj mě.
24:09Takže já jsem v tom jejich triu hrál, já nevím, dva roky.
24:13Já jsem potom emigroval, takže tím ta naše spolupráce skončila.
24:19Myslím, že to bylo v této době.
24:20Já taky Frantu zdám ještě mimo muziku, tím, že byl šerif Stratsenky.
24:29Tak jsem tam rád chodil.
24:32Občas děláme právě s Frantou a Karlem Wagnerem.
24:38Ještě se nám uchodil Standa Chmelík.
24:39Po Vltovskou sesku třeba něco nevídali.
24:42To bylo ani Klondajk, to se nevidí.
24:45Já nevím, že by v Evropě něco bylo podobného.
24:49To je opravdu, když se odstečně kde na Aliáš,
24:52se domla Klondajku, jak jsem říkal.
24:54Už jsme měli jako vlastně skupinu,
24:57kde jsme byli tou skupinou zvaní na různý akce těch osad.
25:03A mezi tím samozřejmě i na Stratsenku, kde se dělali pravidelně.
25:08Každých pět let dělala Stratsenka výroční potlach.
25:13Tehdejší šerif Káča mě říkal,
25:17Franto, tady se uvolnila jedna chata,
25:20ty jsi od jak živa chtěl tady nějakou chatu.
25:24Takže já jsem se dostal na Stratsenku,
25:27že jsem tam koupil chatu.
25:30Vstal jsem se Stratsenkářem.
25:33To bylo někdy v roce osmdesát, osmdesát jedna a tak dále.
25:40No a pak jsem se po létech stal i šerifem Stratsenky.
25:47Šerifem jsem byl čtvrtstoletí,
25:50až někdy do roku 2007 nebo tak nějak.
25:54A ta pointa, o který jsem mluvil, existuje a to bylo,
25:59to bylo, když jsme v sestavě Frantáker, já, Standa Chmelík, mávám mu na obláček, a Ivan Mládek, šli po vltarskou stezku.
26:12To je úzká kouska, mám po těm skála do řeky.
26:17Přišli jsme na Stratsenku a tam byla taková podivná věc.
26:21Já jsem pohledal Totem a ono, to bylo něco úplně jiného, protože tam byla Fimolo.
26:29A tam ležela nádherná baba, asi se šestkama Dudama.
26:33A...
26:36Naha.
26:37No nahá, no samozřejmě nebudu mluvit o Dudách, když nebudou na jiné.
26:42A já jsem chtěl vidět, jak vypadá hvestoje.
26:46Tak jsem říkal, slečno, prosím vás, tam byla chata s vodevřejma dveřma.
26:52A já jsem říkal, slečno, nebyla byste tak hodná a nedala byste nám napít.
26:58A ona se prostě vůbec neženírovala, vstala, zavěsila to tam do větru a odešla tak, jak byla.
27:10Šla pro vodu.
27:11Pro vodu a vyšla tak, jak byla s vodou.
27:14Dala nám napít a představila se.
27:17A to byla schodovou okolností vnučka, právě toho Měrkavíka.
27:22A to byla jeho původní chata, že ona.
27:26Ano.
27:27Tak na to mám strašně hezkou vzpomínku.
27:31A vidíte, jak se ten životní kruh prostě začne a i skončí, zakončí takovýhle, takovým dlhé pěhemem vlastně.
27:45Tato chata původně stála dole u vody.
27:50A ten tehdejší její majitel, který se jmenoval Luvťák, tady byl všeobecně jako známej.
27:59A Luvťák mu říkal i proto, protože on tady bydlel.
28:04Nepracoval, takže byl dost chudej.
28:07Tak mu nosili tady prostě, co sem jezdili chataři, tak mu příležitostně vždycky přinesli nějaký kus jídla nebo něco.
28:20Když ne, tak on ulovil nějakou veverku nebo něco a tím se tady živil, co tady se vyskytovalo.
28:30Byl to opravdu jako takovej přírodní tvor.
28:36A já myslím, že ten duch tady po něm zůstal, protože z té chaty to na mě čišelo tohle.
28:44A když jsem pak o něm slyšel vyprávět, tak jsem si říkal, no jo, tak to si dovedu představit.
28:52A tady, potom po něm, tady byly další, jako vlastně obyvatelé té chaty.
29:03Ty naopak byly pro nás, pro trempy, jako masňácký.
29:07Místo přírodní stěny, tak to tamhle vyzděli kamenama, udělali schody atd.
29:12Takže tady ten úplně přírodní ráz po svým zůšlechtili.
29:19Myslím, že to tomu neprospělo, tomu tremskému vzhledu.
29:24Výjimečný bylo to, že jsme společně s KTO byli pozvaněni čtyřikrát do Nešvilu na festival,
29:39což se žádný skupině nepodařilo. Takže to je unikát se skupení Valdy a KTO. Bylo to opravdu výborná spolupráce.
29:53Tak jsme takhle hráli s Valdou až do roku 1986, kdy Valda jel do Ameriky, ale jel tam soukromně.
30:07Matušková tam měla bráchu, který žil v Americe, tak jeli oficiálně na tu návštěvu za tím bráchou jako oliněným.
30:26A posledního srpna večer v 10 hodin mi volala Olina, říká Franto, my se už nevrátíme.
30:39My jsme se rozhodli tady zůstat. Tak jsem ještě v noci jel do baráku Matušková na Babu.
30:47Tam jsme měli mixážní pult a ještě spoustu zařízení. Naložil jsem to do auta.
30:52Byl jsem přesvědčený, že mě už sledují, což už byla fobie.
30:59V zahraničním večerním vysílání Amerického rozhlasu dne 2. září vysvětloval tento svůj krok tím,
31:05že prý u nás neměl možnost v uvazovkách bavit lidi podle svých představ, že prý se nemohl svobodně vyjadřovat před naším obecenstvem.
31:13Pro naše čtenáře musí takové opět v uvazovkách zdůvodnění vyvolat při nejmenším údiv.
31:18Není totiž u nás mnoho zpěváků, kteří se tak často objevovali na veřejnosti, v televizi a rozhlase,
31:24kteří natočili tolik gramofonových desek a kazet.
31:27Byly tady různý takový dohady, proč Walda zůstal v Americe a musím říct jednu věc.
31:39My jsme asi dva roky před tím 86. natočili velkou desku s Waldou a pořád byly nějaké důvody, proč to ten rok nevyšlo, další rok nevyšlo.
31:59Takže Walda tohle už věděl, že je blokovaný.
32:05Suprafon vydával prodejnost jednotlivých interpretů, kde byl God a všichni ostatní, kolik čeho prodávají a Walda se tam nevyskytoval vůbec.
32:14V podstatě kvůli nám, že se spojil s náma zakázanýma, to odnes pak i Walda.
32:23No ale stejně přes veškerý tvrzení, že budeme smět dělat, že to nebylo ze služebního zájezdu a tak dále, tak stejně jsme vlastně byli zakázaný.
32:39Na okne máte říř, na okne máte říř, já říkal víš, ty nebýš žin, neměl bys chyt za oknem černou říř.
32:55Takže si většina vlastně lidí v roce 89, po roce 89 myslela, že už neexistujeme.
33:03Protože nikde o nás nebyla ani čárka, tak většina národa si myslela, že už neexistujeme.
33:12A v podstatě až v 90. letech jsme se znova různě prezentovali.
33:20V roce 93. Poprvé jsme dělali s Valdou zase turné, on jsem pak vždycky každý rok jezdil a dělali jsme turné v Slovensku, Morava, Čechy, všude a tak dále.
33:35No takže to prakticky až do Valdovy smrti. Pravidelně sem jezdí Olina Matoušková a vždycky jsme udělali nějaké představení, kde se zpívaly Valdovy písničky a samozřejmě Olina se toho zúčastňovala.
33:52První manželka měla oce Itala a někdy v roce 80 jsme se rozvedli a ona s těma dětma odjela do Itálie a už tam zůstala.
34:14Děkujem tady.
34:15No tak oni od malička žijou v Itálii, protože maminku měli, která měla tatínka Itala, čili vašeho dědečka, že jo.
34:30A když jsme se rozvedli, tak se odstilovali do Itálie.
34:36No tak to řeknu dále.
34:38No jestli tam žijeme, takže nečestně neumíme mět moc, že jo.
34:42V Vance bylo devět, když si odsatřenala. A Magdě? Tři.
34:51Tři, no. Magda umělá česky si šla takhle.
34:55S mojí druhou ženou žijeme taky přátelsky, která se jmenuje Dana jako současná Dana stejně, která s náma od roku 86 zpívá, vlastně od té doby, kdy Valda emigroval.
35:12Můj bývalý manžel František Hacker je i můj kamarád. Kamarádíme se se současnou manželkou i s tou první. Všetky tři se kamarádíme a je to úplně bezvadný.
35:24Takže František je skvělej a my se k sobě chováme všichni hezky.
35:30Takhle, oni hráli oba rodiče, že jo. I máma, i táta. Takže já jsem hodně jako často s nima jezdil na ty koncerty.
35:37Tenkrát to bylo někam do Německa a takhle tady za hranice někde. I po té České republice a i po těch vlastně osadách, že jo.
35:46Což nakonec se překronulo v to, že už jsem pak byl v ubertě a třeba už jsem dostal nějaký svý jiný zájmy.
35:54Jsem zjistil, že třeba tesařina je taky jako pěkný obor a tím, že jsem vlastně vyrůstal na Stracence a žil jsem na Stracence,
36:02tak jsem okoukal tady od místních kluků Taterů, jak se třeba dělají sruby a toho jsem se chyt a začal jsem dělat ty sruby.
36:11Protože vlastně na nic jiného jsme nebyli zvyklí, tak to, co děláme celý život, tak děláme i teď, i v mých 85 letech.
36:22Naštěstí si pamatuju texty, naštěstí ze mě něco leze, nějaký hlas a můžu zpívat, můžu hrát, což by taky nemuselo být,
36:32že různý schopnosti stářím odcházejí, tak mně se toho zatím nastalo.
36:42Tak my, když jsme se s Frantou seznámili v tom roce 1994, tak my jsme se hned nevzali.
36:48Franta si musel počkat, jestli jsem ta pravá Ořechová.
36:53A my jsme se vzali až v roce 2007.
36:57A přimezitím ještě mě vzal na ztracenku.
37:01A pak, když jsme se blížili jako k tomu datumu snuňátku, to si pamatuju až do dneška, bylo to 26.6.2007.
37:12A byl to jediný datum, kdy jsme se mohli vzít, protože předtím měli koncerty a potom měli taky koncerty.
37:20Je taková věc, s kterou jsme se museli smířit my dva oba dva.
37:24Franta má strašně klidný tempo.
37:26Na všecko má strašně moc času. Všecko zvládá tak jako pomaloučku, polehoučku.
37:33A já mám tu letoru úplně obrácenou.
37:36Já zase všecko musím jít rychle, všecko musím jít to.
37:39Abych potom už to nemusela honit, tak to musím udělat hned a teď.
37:43Ani ne, rychle.
37:45Ona vždycky říká, to už mělo být dávno, to víte.
37:49Já všechno v podstatě dělám dodatečně.
37:52Současnost pro mě neexistuje.
37:56A František na to povídá.
37:58No to já jsem takhle potkal jednu trebku a ona ta trebka říkala, nazdar Franto.
38:04A František říká, dobrý den.
38:07A ona mu říká na to.
38:09Františku, když jsme se viděli před 20 lety, tak jsi mi v té posteli tykal.
38:15Já jsem se došku vál.
38:18Máme lepší.
38:19Máme lepší.
38:20Máme lepší.
38:22Máme lepší.
38:24Máme lepší.
38:25Máme lepší.
38:26Máme lepší.
38:27Máme lepší.
38:28Máme lepší.
38:29Máme lepší.
38:30Máme lepší.
38:31Máme lepší.
38:32Máme lepší.
38:33Máme lepší.
38:34A všichni tři peč jem šťastně dám.
38:37Co všechno odnes čas
38:44Já hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám to
38:50Co všechno odnes čas
39:07Co všechno odnes čas
Recommended
26:00
|
Up next
20:04
51:51
25:54
21:32